Historie projektu

Keramika v Boleradicích

Pod kaplí sv. Rocha, v místě zvaném Chaloupky, stála hospoda sester Plačkových. V roce 1930 sestry hospodu prodaly hostinskému a řezníku Františku Šemorovi.

Od roku 1955 byl na hospodě jeho syn Miroslav, a tak si hospodu mnozí pamatují.

Na zahrádce za domem stával domeček, ve kterém žil s rodinou p. Rosíval a vyráběl knoflíky  (dodnes děti na mezích kolem cesty nacházejí poklady - zbytky perleťových lastur po odvrtaných knoflících). 

Bývalý hostinec dneska připomíná již jen keramický pantáta Šemora stojící u dveří domu.

Ten je dílem výtvarnice Moniky Šemorové, která žije a společně tvoří v tomto domě se svým mužem, vnukem Františka Šemory.

Do krajiny již nezní chóry mužáckých sborů, netočí se knoflíkářova čamrda, otáčí se a svou písničku tu předou hrnčířské kruhy, místo vůně tabáku z fajfky tady voní hlína.

Všechna díla, počínaje malým hrnečkem, jsou ručně vyrobeným originálem. Výtvarná díla manželů Šemorových je možné vidět na výstavách a keramických trzích.

Tak jak po knoflíkáři zůstávají zbytky lastur, či po dávno zapomenutých toufarech ( džbánkářích ) jsou připomínkou Toufarské ochozy, trvalou stopou dnešní boleradické keramiky zůstanou otisky jejich rukou ve vypálené hlíně.