Historie projektu
Keramika v Boleradicích
Pod kaplí sv. Rocha, v místě zvaném Chaloupky, stála hospoda sester Plačkových. V roce 1930 sestry hospodu prodaly hostinskému a řezníku Františku Šemorovi.
Od roku 1955 byl na hospodě jeho syn Miroslav, a tak si hospodu mnozí pamatují.
Na zahrádce za domem stával domeček, ve kterém žil s rodinou p. Rosíval a vyráběl knoflíky (dodnes děti na mezích kolem cesty nacházejí poklady - zbytky perleťových lastur po odvrtaných knoflících).
Bývalý hostinec dneska připomíná již jen keramický pantáta Šemora stojící u dveří domu.
Ten je dílem výtvarnice Moniky Šemorové, která žije a společně tvoří v tomto domě se svým mužem, vnukem Františka Šemory.
Do krajiny již nezní chóry mužáckých sborů, netočí se knoflíkářova čamrda, otáčí se a svou písničku tu předou hrnčířské kruhy, místo vůně tabáku z fajfky tady voní hlína.
Všechna díla, počínaje malým hrnečkem, jsou ručně vyrobeným originálem. Výtvarná díla manželů Šemorových je možné vidět na výstavách a keramických trzích.
Tak jak po knoflíkáři zůstávají zbytky lastur, či po dávno zapomenutých toufarech ( džbánkářích ) jsou připomínkou Toufarské ochozy, trvalou stopou dnešní boleradické keramiky zůstanou otisky jejich rukou ve vypálené hlíně.